Jdi na obsah Jdi na menu
 


Něco o štěstí....

 

Štěstí....
 
Největším omylem, kterého se dopouštíme, je přesvědčení, že můžeme obětováním vlastního štěstí zajistit štěstí těm, na kterých nám záleží…
Jsme naučeni a naprogramováni na to, abychom se starali jen o zájmy druhých a nemysleli na sebe. To, že se snažíme dávat vše jen druhým, přináší očekávání, že nám to budou vracet. Tato skutečnost ale nenastane podle našich představ a přinese nám zklamání…
Sice cítíme, že něco není v pořádku, ale někdy jsme dokonce přesvědčeni, že jsme se o ty druhé starali příliš málo…
Často se setkáváme s přesvědčením ,že myslet na sebe je považováno za nepřípustné a je velmi odsuzováno. Bývá  z pouhé neznalosti nazýváno sobectvím, které vlastně je jen opačný extrém oběti, která se snaží všem vyhovět…
Sobec zase nutí ostatní, aby vyhověli jemu.
Oba extrémy se často prolínají a oběti bývají sobecké, neboť nutí své blízké, aby na ně brali ohledy a litovali je, protože trpí…
 
Mít se rád znamená být uprostřed mezi extrémy a lásku pak není třeba si vynucovat ani zasloužit, protože člověk je sám pro sebe jejím zdrojem.
 
A to je skutečné štěstí, které můžeme prožívat nezávisle na okolním světě, který nám ho nemůže stejně ani dát, ani vzít…